Seznam hradů a zámků JmK Přidat komentář    

Pověsti z hradů a zámků: Rychvald - Jihomoravský kraj

Pověst je často veřejností chápána jako slovesný záznam reálné události, nicméně pravdivým záznamem reálné historické události není a vždy je potřeba ji vnímat především jako uměleckou fikci - i když v jejím základu může být obsažen pravdivý příběh

Sirotčí hrádek

O bílém hadu se zlatou korunkou

Před mnoha lety stával blízko Lysic na Boskovicku hrad Rychvald. Na něm pak sídlil a v kraji vládl mladý rytíř Boleslav. Jak to už v té době bývalo, proháněl se i se svojí družinou a smečkou psů po lesích a věnoval se více lovu než svým poddaným. A vyjet s družinou do okolních panství a tam něco pobrat mu také nebylo proti mysli.

Jednou při večerní hostině seděl se svými druhy v hodovní síni u krbu a naslouchal vyprávění potulného mnicha, který k nim zavítal a za nocleh a něco jídla bavil společnost. I vyprávěl jim různé báje a pověsti, co jich jen slyšel po cestách. O pokladech a krásných pannách, o statečných rytířích. Zasmál se Boleslav: „Co si myslíš, mnichu, takovými povídačkami nás nepobavíš. Zde sedí na tucet statečných rytířů, krásných panen je v kraji jako máku, ale poklad, ano, poklad by se mi tedy hodil."

„Je v kraji jeden poklad," povídá mnich, „ale ten je dobře střežen. Je to zlatá korunka osázená drahým kamením. Cenu si ani představit nemůžeš. Ani císař takovou nemá. Však patří hadímu princi, který má své sídlo v jeskyni ve skalách na sever od hradu. Jen jednou za rok, na svatého Jiří, vylézá z podzemí, aby se vykoupal ve studánce na lesní mýtině, kde je voda, co omlazuje." Boleslav se zase zasmál a odbyl mnichovu řeč jako nesmysl.

Slova mnicha mu však utkvěla v paměti, a když přišel den před svatým Jiřím, vydal se do lesů. Jel sám, skály v lese našel a rozhodl se zde přenocovat. Když uvázal koně a rozdělal oheň, ulehnul přikryt pláštěm tak, jak již na lovu mnohokrát. Stejně tak ho ráno probudilo vycházející slunce a zpěv ptáků. To, čeho si večer nevšiml, byla studánka u kořenů dvou dubů pod skálou. Teď si uvědomil, jak se slova mnicha naplňují. Proto ho nepřekvapilo, když se z podzemí vysoukal veliký bílý had. V ranních paprscích slunce zajiskřila na jeho hlavě zlatá korunka s blýskavými kamínky.

Schován za skalou sledoval Boleslav hada, jak korunku zanechal u studánky a pak se do ní celý ponořil. Když se nad hadem voda zavřela, přiskočil rytíř k okraji studánky, korunku sebral, vyskočil na koně a tryskem ujížděl pryč.

To se již had vynořil z vody, a když korunku nespatřil, zle zařval a pustil se za hradním pánem. A jak se plazí, zvětšuje se a roste. Už to není velký had, je z něj pravá nestvůra. Keře se pod ním lámou, nad stromy se míhá jeho obrovské bílé tělo. I když Boleslavův kůň pádí tryskem, na Rychvald je to ještě daleko. Ohlíží se rytíř, pobízí koně. Kůň však pobízet nepotřebuje, s očima plnýma děsu běží o život. Když kopyta zabubnují o padací most, je had těsně za nimi. Zbrojnoši vidí nebezpečí, co hrozí jejich pánu, vytahují most a zavírají bránu.

Hradem otřásá dunění, jak had na tu bránu buší. Dvakrát, třikrát udeří ocasem a brána se poroučí na zem. A had je na nádvoří. Zbrojnoši se rozprchli, ale had jen za Boleslavem. Ten vběhl do druhého nádvoří a zase se skrývá za branou a opět několik úderů ocasem a had je na druhém nádvoří. A pak na třetím a čtvrté dveře padají pod údery hadího ocasu v hradním paláci.

Zoufalý Boleslav se ukrývá za páté a pak ještě za šesté dveře a už zbývají poslední železné do hradní věže. Za těmi se ukrývá a slibuje, že pokud přežije, zanechá rozmařilého života, poddaným že bude dobrým pánem. Když had mocně do železných dveří zabušil, vyhodil rytíř z okénka věže korunku. Rozzlobený hadí princ se syčením korunku vzal a odplazil se do lesů, do své jeskyně.

Boleslav zavolal kováře, co ukoval dveře do věže a bohatě jej obdaroval. Sám splnil, co slíbil ve chvíli strašného nebezpečí. Opravdu se stal dobrým pánem svých poddaných a ti na něj po generace vzpomínali jen v dobrém. Na něj a na hadího prince se zlatou korunkou.

Když po létech pobořený hrad zarostl lesem a v Lysicích postavili výstavný zámek, napadlo kohosi v ruinách hradu kopat. A tehdy byly nalezeny pod zemí železné dveře. Ty pak dovezli na lysický zámek. Snad jsou to ty, co kdysi zachránily Boleslavovi život.



Víte o nějaké zajímavé pověsti, která se váže k našim hradům a zámkům?

Uvítáme, když nám ji pošlete na e-mail jindrich.biza@seznam.cz

Portál mojeBrno Seznam hradů a zámků JmK

Copyright © 2007-2018, Jindřích Bíža
mail na autora webu   email