Seznam hradů a zámků JmK Přidat komentář    

Pověsti z hradů a zámků: hrad Bítov - Vranovsko, Jihomoravský kraj

sdílet na Facebook - Twitter - Google Plus

K Bítovskému hradu (mapa) se váže několik romantických pověstí, které uvádí oficiální stránky hradu. Z nich jsme do naší sbírky vybrali dvě nejzajímavější - pověst o ostatcích svatého Václava, a o Chvalatických pokladech.

hrad Bítov

Pověst O ostatcích svatého Václava

Když se začala na Bítově plnit nová přehrada vodou a tichý živel pomalu na kousky rozemílal domy i dvorky staré vesnice, uslyšel Václav Mátl z Vysočan ve spánku podivný hlas. Promluvil k němu snad jeho patron, svatý Václav, a přikázal mu, že má jít do starého bítovského kostela a vyzvednout tam něco pod oltářem. Václav nebyl žádný fantasta, a tak na sen příliš nedal. Dál se věnoval svým povinnostem a na vzkaz svého patrona zapomněl. Přišla další noc a s ní znova tentýž sen, ale mnohem silnější a živý. Václav se probudil zpocený a musel chvíli chodit po světnici, aby se z noční můry vzpamatoval. Ale jak se mu vrátila bdělost, poklepal si na čelo a na sen nemyslel. Svatý Václav se ovšem odradit nenechal. Bombardoval svého jmenovce živými sny tak dlouho, až ten se skutečně odhodlal na loďce vydat k zatopenému kostelu. Pod oltářem zpočátku nic nenašli. Kostel byl vybílený, všechno vzácné se už odneslo. Václavovi to ale nedalo, a tak dal pátral ještě pod oltářními kameny. A skutečně - objevil zde maličkou schránku, v níž odborníci později rozeznali ostatky svatého Václava. Patron české země chtěl nechat vyzvednout památku na sebe a vybral si k tomu svého jmenovce, jediného Václava ve Vysočanech. Václav měl od té doby klidné spaní.



Pověst O pokladech ve Chvalaticích

Podle vyprávění starých legend musejí být Chvalatice přímo nacpané různými poklady a schovaným zlatem. Stačí sáhnout do země a ruka se třpytí zlaťáky. Ani brambory snad není kde sázet - všude samé zlato. První poklad je schovaný u Skály Vítězslava Nováka. Zde stával kdysi hrad, jehož podzemní chodby vedly až na Cornštejn a Hardegg. Skálu najdete na břehu přehrady. Jednou přepadli hrad nepřátelé a bylo jisté, že se jeho obyvatelé neubrání. Museli tedy uprchnout. Ale co s penězi? Nemohli je přece nechat napospas nepřátelům. Zakopali je tedy do země u velkého, dva metry vysokého balvanu a na tom místě zasázeli několik švestek. Jedna děvečka se z toho hradu zachránila a žila až do smrti ve Chvalaticích. Na smrtelném loži sice pověděla lidem, kde je poklad ukryt, ale švestky už tam nestály. Poklad je ovšem možné přesto nalézt - zkuste to! (V r. 1978 se na pozemku pana Jaroslava Bočka, v domě, který prý dříve patřil oné služce z hradu, skutečně nalezlo mnoho vzácných starých mincí). Druhý poklad se skrývá za Chvalaticemi v takzvaném "Měděném údolí." Kdysi sem zavedl starý chvalatický pastýř dobytek z celé vesnice. Natáhl se přes poledne do chládku, pod hlavu si položil kabátek, když tu najednou.. pařez, na který si chtěl uložit hlavu, se začal náhle propadat do země. Pastýř vstal, prohlédl si pařízek a místo něj vidí káď plnou měďáků. Než si jich ale stačil nabrat, zmizely. Ve Chvalaticích totiž právě v tu chvíli zazvonil zvon.

Pověst o lsti purkrabího Bočka

Královský hrad Bítov patřil k pásu hradů střežících jižní hranici přemyslovského státu. Ve 13. století sem dvakrát zavítali Rakušané, poprvé vévoda Fridrich za války proti českému králi Václavu I., podruhé Rudolf Habsburský po bitvě na Moravském poli. Král Václav I. měl hned při nástupu na trůn nesnáze se svým sousedem Fridrichem Bojovným, vévodou rakouským. Ten měl spory již s jeho otcem a nyní se proti králi spikl s jeho mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Sebrali spolu čtyřicet tisíc ozbrojenců a spojili své šiky před hradem, který byl velmi pevný a byl proto považován za nedobytný. Moravští a rakouští dobyvatelé však nedbali nic té pověsti, nadělali kolem hradu okop a náspy, rozestavili všude obléhací stroje a zasypávali hrad krupobitím šípů a kamenů. Útok stíhal útok, a když to trvalo delší čas, posádka hradu se vzdala. Nedobytný hrad byl dobyt.

Teprve tehdy sem dorazila královská vojska a utábořila se za lesem, který je dělil od vojsk Fridrichových a Přemyslových. Král Václav váhal, neměl se k útoku. Nedůvěřoval totiž svým bojovníkům, obával se jejich zrady. Mnozí z nich měli četné přátele a příbuzné v nepřátelském vojsku pod korouhví Přemyslovou. Tu přispěl králi na pomoc znamenitým nápadem jeho znojemský purkrabí pan Boček, Na úsvitě příštího dne dal rozestavit v širokém okruhu kolem nepřítele drobné čety, které se daly ve stanovený čas najednou všecky s velkým hřmotem do pohybu, jako by na všech stranách pochodovaly silné vojenské oddíly. Rachotily vozy, řinčely meče a štíty a do toho mocně vířili bubeníci na bubny.

Lest se podařila. Do Fridrichova tábora padl děs a zmatek, tím spíš, že se téže noci vévoda roznemohl a zanechal vojsko bez vrchního velení. Rakušané i Moravané se obávali, aby nebyli obklíčeni, a proto se dali na bezhlavý útěk. Hlavní Václavovo vojsko je potom lehce rozprášilo na všechny strany. Když král vyhnal vetřelce ze země, obrátil se jeho hněv proti proradnému bratrovi. Vyplenil jeho mnohé statky, táhl na jeho sídelní město Brno, dobyl ho a vzal bratra na milost teprve tehdy, když zasáhla do věci královna, matka obou bratrů, a přiměla Přemysla, aby se Václavovi pokořil a odprosil ho. Potom byl na nějaký čas v českých zemích opět pokoj a mír.

Na konci 13. století byl hrad přestavěn v gotickém slohu, kdy se mu dostalo bezpečnějších hradeb. Další velkou přestavbou hrad prošel v 19. století. Přitom bylo také zkrášleno hradní okolí. Byl zde vybudován přírodní park. Hradní interiéry byly vybaveny mnoha uměleckými předměty a soubory obrazů. Střecha hradního paláce byla ozvučena Aelovou harfou, kterou rozehrává vítr. Je tak jednou z mála na světě, na kterou vítr hraje své melodie.



Portál mojeBrno Seznam hradů a zámků JmK